O knize: 1913 / V neděli ráno Mikitič neměl ani tušení, že prožívá svůj poslední den na světě. Toho rána se probudil pod plotem své bývalé chatrče a dlouho nemohl přijít na to, kde je a co se s ním děje: kolem něj se šířil jakýsi neobyčejný svět. Uvědomoval si pouze to, že leží v hustém lopuchu, a uviděl nad sebou růžové svítání. Ale od tohoto úsvitu na něj padl černý stín... stín se pohyboval a byl tak obrovský, že pro něj bylo děsivé se na něj dívat. Podíval se na ni karmínovýma očima... a najednou zaklel a pak se začal smát, když se tento stín, bolestivě dotýkající se jeho nohy, zakymácel a odešel od něj. Poznal sousedovu krávu, okamžitě poznal jeho chýši... a vzpomněl si, že kráva už není jeho souseda a chýše už není jeho. Pak se s obtížemi zvedl na třesoucí se nohy, vstal, opřel se o plot a nechápavým pohledem pozoroval opuštěnou ulici..